Přijímání.
Mnoho z vás má spoustu přání. Hledáte, jak si správně přát, jaký rituál udělat nebo jak manifestovat… a přitom se nic nemění. Nic se neděje.
Problém ale není v přání ani v rituálu. Často je to o tom, že si sice něco přejete, ale nedovolíte si to skutečně přijmout. Toužíte po „tomhle nebo tamtom“, ale hned potom se vám hlavou – vědomě či nevědomě – mihne výčitka: že si to nezasloužíte, že neděláte dost, že nejste dost dobří, hezcí nebo chytří. A tak dál.
Mnozí z vás také neumí opravdu odpočívat. Když si na chvíli sednete, tělo sice sedí, ale hlava jede dál. Přemýšlíte, co byste „měli udělat“, místo abyste prostě byli. A pak se nemůžete divit, že se přání nenaplňují.
Zastavte se. Dovolte si vypnout. Dovolte si nic nedělat, jen existovat. A hlavně – dovolte si přijímat. Protože si to zasloužíte.
Každý z vás je v něčem jedinečný a skvělý. Ne ve všem, to není nikdo. Ale v něčem ano. Nesrovnávejte se, nehodnoťte sebe ani druhé. Každý je takový, jaký je.
Dovolte si dovolit si. A pak uvidíte, že se vaše přání začnou plnit.